Jak to funguje
Jak může aplikace přečíst písmo, které je tak malé? Nečte ho z jednoho snímku — skládá ho ze stovek.
Nefotí se, přejíždí se
Držíte telefon nad obalem a pomalu jezdíte po drobném písmu, jako byste ho četli prstem. Aplikace mezitím čte snímek za snímkem — žádná spoušť, žádné „vyfotit". Řádky, které už má poskládané, dostanou v obraze zelený rámeček, a když je zelený celý záběr, kroužek pod hledáčkem ohlásí „Tuhle část mám". Posunete se na další část složení, nebo klepnete na Uložit: sken se zapíše do historie a otevře se souhrn nálezů.
Na čem to stojí
-
Skládání textu ze stovek snímků
Žádný jednotlivý snímek nezachytí celé složení čitelně — odlesk, ohyb fólie a rozostření pokaždé znečitelní jinou část textu. Aplikace proto čtení průběžně skládá dohromady: co jeden snímek přečte jako „glutarnan", deset dalších opraví na „glutaman". Jednou potvrzený text se už neztratí, i když kamerou odjedete pryč.
-
Stavěné na české etikety
Výrobce ve složení píše „kyseliny citronové" (2. pád), ne „kyselina citronová". Odlesk sežere háčky. „Glutaman sodný" je totéž co E621. Aplikace počítá se skloňováním, s chybějící diakritikou i s typickými záměnami znaků při čtení — přesně v tomhle zahraniční aplikace na českých etiketách selhávají.
-
Čárový kód jako bonus
Vedle textu čte aplikace i čárový kód. Podle něj se zeptá databáze Open Food Facts a výrobek se v historii uloží pod jménem místo pod datem a časem. Je to jediné místo, kde aplikace potřebuje síť; když výrobek v databázi není, čte se dál stejně.
-
Vlastní hlídané látky
Do Mého listu si přidáte konkrétní éčko, celou skupinu alergenů, nebo vlastní text (třeba „kvasnicový extrakt" u intolerance histaminu). Shoda se ukáže červenými štítky u horního kraje obrazu a telefon zavibruje, takže si jí všimnete i ve chvíli, kdy se díváte na obal. Ostatní nálezy se tím neztratí, jen nekřičí.
Co uvidíte na konci
Kvalitu čtení měříme na korpusu reálných českých složení a po každé změně kontrolujeme, že se nezhoršila. Ani tak to není záruka u jednoho konkrétního výrobku — záleží na tom, jak dobře se dá obal přečíst, a část textu se přečíst nemusí vůbec.